Martina Dlasková: Nejlepší způsob, jak děti nadchnout pro vědu, je nechat je ji zažít

Výzkum environmentálních technologií, práce se studenty i popularizace chemie. Ing. Martina Dlasková, Ph.D. z Výzkumné skupiny katalýzy a reakčního inženýrství propojuje vědeckou práci s aktivitami, které přibližují výzkum veřejnosti. V našem rozhovoru mluví o tom, proč je důležité ukazovat vědu srozumitelně, co jí přinášejí setkání se studenty a proč mohou jednoduché experimenty probudit celoživotní zájem o chemii.

• Ve své práci se věnujete environmentálním technologiím a současně se dlouhodobě zapojujete do popularizačních aktivit. Jak se tyto dvě oblasti ve vaší profesi propojují?

Tyto dvě oblasti se velmi dobře prolínají. Environmentální problematika se totiž bezprostředně dotýká nás všech – od znečištění vod až po zpracování obtížných odpadů či udržitelnost v zemědělství. Je velmi dobře komunikovatelná, jelikož dopady lidské činnosti na životní prostředí si každý snadno představí. Popularizace vědy je navíc skvělá v tom, že nám dává možnost srozumitelně přetlumočit veřejnosti výsledky naší výzkumné práce. Lidé se často obávají věcí, kterým nerozumí. Když jim ukážeme, jak konkrétní technologie fungují a jaký mají reálný přínos pro náš každodenní život, věda tím ztrácí svou odtažitost. Zároveň mi popularizace dává zpětnou vazbu a nadhled – nutí mě přemýšlet o mém výzkumu v širším kontextu a dívat se na něj očima lidí mimo obor.

• Máte zkušenosti s řadou vzdělávacích projektů, mimo jiné i s programem Jedu vědu. Co vás na práci se studenty nejvíce baví?

Jsem zapojena do vzdělávacího projektu Jedu vědu a lektorského programu Otevřená věda.  Na práci se studenty mě nejvíce baví jejich bezprostřední zvídavost, chuť se vzdělávat a obrovská energie, kterou do výzkumu přinášejí. Když k nám přijdou v rámci Otevřené vědy, často se dívají na problémy úplně jiným pohledem než my, co už jsme v oboru léta. Pokládají otázky, které nám mohou připadat samozřejmé, ale právě ty vás často donutí zamyslet se nad podstatou věci z nového úhlu.

• Co podle vás studentům osobní setkání s vědci přinášejí? A co naopak přinášejí vám?

Studentům osobní setkání přináší především reálnou představu o tom, jak věda funguje v praxi. Mají možnost nahlédnout do prostředí, které většinou znají jen z teoretické roviny, vyzkoušet si práci s moderními přístroji a ověřit si, jak se řeší konkrétní výzkumné úkoly. Pro mě je práce se studenty skvělou příležitostí vystoupit z každodenní rutiny. Jejich dotazy bývají trefné a přímé, což mě nutí přemýšlet o odborných tématech v širších souvislostech a formulovat myšlenky maximálně srozumitelně. Do našeho výzkumného prostředí navíc přinášejí přirozenou zvídavost a novou energii.

•  Veřejnost si často představuje práci vědce jako hodiny strávené v laboratoři. Jak vypadá váš běžný pracovní den ve skutečnosti?

Tato představa, že vědec tráví hodiny v laboratoři, není v mém případě zase tak vzdálená realitě. Laboratorní práce tvoří důležitou, ale zdaleka ne jedinou část mého dne. Výzkum totiž vyžaduje komplexní přístup. Můj běžný den je tak znatelně pestřejší – vedle samotného měření a přípravy experimentů věnuji hodně času zpracování a interpretaci dat, psaní odborných publikací, zpráv do grantových projektů, přípravě grantových projektů nebo komunikaci s kolegy i zahraničními partnery. Do toho vstupuje také vedení studentů a příprava popularizačních akcí. Právě tato rozmanitost mě na vědecké práci baví; málokdy jsou dva dny po sobě úplně stejné.

• Ve své popularizační činnosti se snažíte přibližovat chemii a environmentální výzkum široké veřejnosti. Co je podle vás při komunikaci vědy nejtěžší?

Nejtěžší je najít správnou rovnováhu mezi srozumitelností a odbornou přesností. Při zjednodušování složitých chemických procesů musíte téma přiblížit tak, aby bylo jasné i člověku bez chemického vzdělání, ale zároveň nesmíte sklouznout k nepřesnostem nebo zavádějícím zkratkám. Výzvou je také překonat určité předsudky, které veřejnost vůči chemii někdy má. Chemie je často vnímána velmi negativně, tento postoj se snažím odbourat věcnými příklady. To jde velmi dobře třeba právě na environmentálních problémech, kde je „chemie“ jak příčinou problému, tak jejím řešením.

• Setkáváte se při popularizačních akcích pro veřejnost s reakcemi, které vás potěší nebo překvapí?

Mě osobně ze všeho nejvíce baví a naplňuje sledovat reakce malých dětí a mladších školáků u jednoduchých, ale vizuálně fascinujících experimentů. Když vidíte, jak se jim doslova rozzáří oči a nadšeně pokřikují, je to ten nejlepší důkaz, že věda dokáže zaujmout. Právě tato dětská bezprostřednost a čisté nadšení z objevování jsou neuvěřitelně nabíjející. Připomíná nám to, že chemie je mimo naše zajeté výzkumné rutiny též fascinující svět plný dějů, které dokážou probudit přirozenou zvídavost v každém z nás.

• Myslíte si, že se zájem mladých lidí o vědu v posledních letech mění?

Zájem mladých lidí o vědu je velký. Například v Otevřené vědě zájem o stáže z řad středoškoláků daleko převyšuje nabídku stáží. Co se však mění, je prostředí, ve kterém komunikujete vědu. Dnešní generace je zvyklá na rychlý přístup k informacím a na vizuálně atraktivní obsah. Pokud má věda jejich pozornost zachytit, nesmí jít o pasivní sdělení faktů, ale o aktivní objevování a propojování s ukázkou z praxe.  A právě výzkum v oblasti životního prostředí, moderních biotechnologií nebo udržitelnosti mladé lidi velmi láká. Nechtějí se chemii pouze „biflovat“, ale chtějí vědět, jak mohou pomoci řešit problémy dnešního světa. Když vidí smysl a možnost se zapojit, jejich zájem je obrovský.

• Jaké popularizační nebo vzdělávací aktivity vás čekají v nejbližší době?

Program máme opravdu nabitý celoročně. Teď o prázdninách spolupracujeme s Ústavem experimentální botaniky na příměstských táborech pro děti zaměstnanců. Dva turnusy už máme úspěšně za sebou a třetí nás ještě čeká – s kolegy pro děti připravujeme krátký interaktivní program, který je moc baví. S příchodem podzimu se pak naplno pustíme do přípravy Dnů otevřených dveří u nás na Ústavu v rámci Týdne Akademie věd ČR, což je pro nás vždycky velká událost a zapojuje se většina kolegů. Paralelně u nás od ledna až do konce listopadu probíhají stáže v rámci Otevřené vědy, které vyvrcholí závěrečnou konferencí, na které budou naši stážisté prezentovat své celoroční výsledky. A do toho samozřejmě počítám s dalšími menšími akcemi, jako jsou dětské workshopy, popularizační přednášky v programu Jedu vědu a podobně. Takže se rozhodně nebudeme nudit.

• Co byste vzkázala středoškolákům nebo vysokoškolákům, kteří uvažují o kariéře ve vědě?

Vzkázala bych jim především to, aby se nebáli a šli do toho. Vědecká kariéra s sebou sice přináší nutnost velké trpělivosti a překonávání mnoha překážek, ale zároveň nabízí určitou svobodu, kreativitu a možnost neustále se rozvíjet.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších vědeckých i popularizačních úspěchů.