6. 9. 2026
Výzkumná skupina Bioorganické chemie a biomateriálů se zabývá syntézou a biologickou aktivitou nových bioaktivních molekul, zejména mono a multivalentních sacharidů a jejich syntetických analog. Přitom využívá metody organické syntézy, molekulární biologie, spektroskopie a fyzikální a výpočetní chemie. Sacharidy nacházející se na povrchu buněk se účastní molekulárního rozpoznávání a hrají důležitou roli při rozvoji mnoha onemocnění. Glykomimetika jsou synteticky modifikovaná analoga sacharidů připravovaná s cílem zlepšit nebo modulovat jejich interakce s makromolekulami, které váží sacharidy, a současně zlepšit jejich farmakologické vlastnosti. Glykomimetika používáme rovněž s cílem manipulovat metabolismus sacharidů, abychom vyvolali definované a kontrolovatelné změny ve složení a funkcích buněčného glykomu.
Vývoj a studium bioaktivity monovalentních a multivalentních glykomimetik v naší skupině jsou neoddělitelně spjaty se syntézou multivalentních struktur založených na nových typech dendrimerů, dendritických molekul a molekulárních klínů o přesné molekulové hmotnosti a supramolekulárních struktur vznikajících samoskladbou nebo tvorbou micel a liposomů.
Hlavní oblasti našeho výzkumu v současné době představují:
Zavedení fluoru do molekuly sacharidu představuje mimořádně efektivní způsob, jak zkoumat a modulovat interakce mezi sacharidy a proteiny. Zabýváme se syntézou fluorosacharidů, především pak fluorovaných oligosacharidů, a jejich využitím jako glykomimetických nástrojů k prozkoumání interakcí sacharid-protein. Obzvláště se zajímáme o využití fluorovaných oligosacharidů jako selektivních ligandů pro galektiny, biomedicínsky významnou skupinu proteinů interagujících se sacharidy. Vyvíjíme proto metodiky pro přípravu fluorovaných glykosyl donorů a akceptorů a studujeme jejich reaktivitu a stereoselektivitu při glykosylacích. Systematické zavádění fluoru postupně do každé polohy sacharidového skeletu nám umožňuje odpojit každý jednotlivý hydroxyl od sítě vodíkových vazeb existujících v rámci oligosacharidového řetězce a odhadnout, jaký vliv má daný hydroxyl na konformaci, lipofilitu a další vlastnosti. Systematická fluorace může rovněž objasnit, jaký je příspěvek jednotlivých hydroxylových skupin oligosacharidu k jeho interakci s proteiny. Zavedení fluoru do molekuly sacharidu také může v některých případech zvýšit afinitu k lektinům díky novým nekovalentním interakcím. Interakce fluorovaných sacharidů s proteiny můžeme s výhodou zkoumat pomocí 19F NMR experimentů díky příznivým NMR vlastnostem jádra izotopu 19F.
V rámci skupiny vyvíjíme nové koncepty a příslušné syntetické a separační metody pro přípravu a izolaci karbosilanových dendrimerů a komplexních makromolekulárních a supramolekulárních systémů založených na dendritické architektuře. Vnější vrstva dendrimeru (periferie) obsahuje velký počet dobře definovaných vazebných míst vhodných pro připojení funkčních struktur cílených na konkrétní aplikace. Modulární syntetický přístup nám umožňuje získat specifické vícefunkční materiály; zaměřujeme se zejména na syntézu multivalentních glykokonjugátů a receptorů aniontů.
Multivalentní glykosylované materiály mají důležitou roli v glykobiologii, mj. jako inhibitory enzymů nebo modelové klastrované systémy pro studium interakcí sacharidů s lektiny (proteiny vázající sacharidy), ale také pro použití jako nevirální vektory a systémy pro cílenou dopravu léčiv. V současnosti připravujeme multivalentní dendritické systémy nesoucí jednak přirozené ligandy lektinů a sacharidových transportérů, jako glukosu, galaktosu, laktosu či N-acetyl-d-laktosamin, ale také jejich syntetická analoga a deriváty.
Vedle toho se zabýváme syntézou recyklovatelných receptorů biologicky relevantních aniontů (H2PO4, karboxylátů, chirálních karboxylových kyselin aj.). Aktivní místa rozpoznávající konkrétní analyty jsou ukotvena na dendritickém karbosilanovém nosiči, což jednak zvyšuje počet vazebných míst, ale také umožňuje jejich kooperaci při koordinaci analytu. Takovéto receptory lze navíc využít pro separaci analytu ze směsi ve formě makromolekulárního komplexu, přičemž po následné indukované disociaci komplexu získáme pomocí nanofiltrace cílový analyt a recyklujeme receptor.
6. 9. 2026