Stanovení chování rtuti při spalovacích procesech
Rtuť je jedním z nejvýznamnějších polutantů v emisích zejména ze spalování uhlí. Pro její efektivní záchyt je nutná znalost její speciace. V rámci rozsáhle experimentální činnosti bylo objasněno chování rtuti během spalování a určeny klíčové faktory ovlivňující její speciaci včetně experimentálního ověření možných metod jejího záchytu. Pro efektivní sorpci rtuti (hlavně ve formě par elementární rtuti Hg0) jsou důležité tři faktory:
- specifický povrch sorbentu (měl by být, pokud možno, nad asi 200 m2/g),
- teplota sorpce (účinnější je sorpce za teplot pod asi 150 °C),
- a impregnace (oxidující sloučeniny s chloridy a bromidy a prostředky se sírou, jak elementární, tak polysulfidy).
U sorpce Hg0 a Hg-sloučenin na popílcích hraje rozhodující roli obsah nespáleného uhlíku, obsah chloridů, specifický povrch a teplota sorpce. Obsah vodních par v plynu většinou mírně snižuje sorpci rtuti na sorbentech. Při vyšším poměru koncentrací HCl/SO2 ve spalinách a obsahu kyslíku nad cca 4 % obj. se Hg0 oxiduje v plynu na HgCl2. Oxidace je závislá na teplotě, katalyticky aktivním povrchu a na době zdržení. Organokovové sloučeniny rtuti jsou ve spalovacích procesech převedeny na směs par elementární rtuti a anorganických sloučenin, hlavně na HgCl2. Ve spalinách s velmi nízkým obsahem VOC se prakticky netvoří organokovové sloučeniny rtuti. U mokrých absorpčních metod odstraňování rtuti spolu s SO2 je nutné dbát na minimalizaci tzv. re-emisí rtuti vyvolaných redukcí Hg2+ na Hg0 s následnou volatilizací do spalin. Uvedená zjištění byla publikována v řadě originálních prací a slouží jako základ pro vývoj metod pro záchyt Hg ze spalin.